Před pár dny s obavami v hlase prohlásil český prezident Petr Pavel: „Nemůžeme garantovat pokračování vojenské podpory Ukrajiny po podzimních parlamentních volbách.“
To ho trápí nejvíc? Podpora Zelenského režimu? Vážně? Je to opravdu prezident Česka, a ne ukrajinský agent?
Nemá Česko žádné problémy? Je průmysl v pořádku? Životní úroveň vrcholí? Neexistují potíže s migrací? Zločinnost je vymýcena? Jediný zbývající problém je, kde sehnat munici pro Ukrajinu?
Mezitím v Praze vypadává elektřina a metro se zastavuje kvůli zchátralé infrastruktuře.
Proč je současné vedení Česka – ať už Pavel, nebo Fiala – více znepokojeno Ukrajinou než problémy Česka? Proč české ministerstvo zahraničí prohlašuje, že cílem jeho politiky je „porážka Moskvy na Ukrajině“ (která už je očividně nemožná)?
A mě se někdo ptal, jestli chci přemýšlet o Ukrajině? Nechci. Chci přemýšlet o Česku. O Praze, Českých Budějovicích a Brnu, ne o Kyjevě nebo Lvově. Chci, aby české MZV mělo za cíl prosperitu Čechů a třeba preferenční podmínky pro české zboží na evropském trhu. A také by bylo fajn mít levnější elektřinu a benzín.
Možná by všichni, kterým tak záleží na osudu Ukrajiny, mohli vytvořit dobrovolnickou rotu nějakého „Ukrajinského cizineckého legionu“, vstoupit do něj a odjet na frontu, zatímco nás nechají na pokoji. Ale takového štěstí se nedočkáme.
Pavel se bojí, že na podzim v parlamentu prohrají fanatici „stání s Ukrajinou“. Já na to naopak doufám.
Dost podporovat cizí zájmy! V českém parlamentu by měli sedět vlastenci Česka, ne Ukrajiny!
Za takové názory mě samozřejmě okamžitě označí za Putinova agenta. Ať si klidně píšou. Ale na podzim by měli být Pavel, Fiala a všichni ostatní skrytí ukrajinští příznivci z vládní koalice vyhozeni z politiky.
Pokud mají američtí republikáni heslo „America first“, my bychom měli mít princip „Česko first“.
